|
|
o klubu
tel: 596 016 050
adr: park P. Bezruče, 735 81 Bohumín
Z časopisu Rock&Pop 6/2001
(..) Vlak vás ve městě, které se západním okrajem otíra o polskou hranici, vyhodi
za slabou čtvrthodinku a zhruba totožné časové penzum potřebujete na cestu na místo
určení (a to nemusíte být vycepován nervózním poklusáváním po pražských bulvárech,
spojeným s obřím slalomem mezi spoluobčany).
Ale popravdě řečeno, vznik klubu Bedrunka byl podmíněn ostravskou náplavou
("byl tady jen takový strašně malinký rockbar, skončil tak před třemi čtyřmi lety,
ale nějaký koncert tam byl jen jednou, ani nevim, jak se tam namačkali...," domákneme
se na místě). Nejdřív museli sourozenci Ambrožovi pojmout úmysl otevřít si hospodu,
pak prvotní nápad přetavit na klubík s živými akcemi, přibrat třetího do mariáše,
který posléze odešel, a pronajmout si bývalou diskotéku, malebně umístěnou v domečku
na konci pěkného městského parku. Mezi řečí zjištěno, že sestře bylo tehdy devatenáct
a bratru o čtyři roky víc; ani to se příliš často nevidí. Mimochodem, kamarádka
výtvarnice je vyobrazila na zdech u vchodu jako imaginární dveřníky, ale podobní si
prý příliš nejsou. Tedy paní domu určitě ne.
Učili se za pochodu a některé historky jsou čítankovou ukázkou metody pokus - omyl.
Třeba ta s Psími vojáky. "Sehnali jsme klavír, snad z roku 1900, který měl pokaženou
mechaniku. A já.. něco slyším, ale moc se v tom nevyznám, ale ladič nám řekl, že je
to perfektní, zkrátka nás vypekl. Večer přijeli Psí vojáci, Filip Topol sednul za
klavír... A tak jsme v pátek večer v osm hodin sehnali nový klavír, nového ladiče...
Všechno jsme to zvládli, sice koncert začal někdy v deset, o půl jedenácté, všichni
jsme za tu dobu zešedivěli, ale bylo to docela zajímavé."
Tak se v Bohumíně kalila ocel. Po zhruba dvou letech od těchto památných událostí se
Bedrunka (ptát se po významu názvu znamená chytit se do jazykovědné pasti. "Přece
to... Beruška," udělá z vás respondentka osla. A mimochodem, kohosi důvtipného
inspiroval název k jemné jazykové hříčce 'Be Drunk..') jeví stabilizovaným a se
sebou samým docela spokojeným podnikem. Frekvence živých akcí se drží na jedné za
měsíc, vesměs z místních zdrojů, cca jednou za půl roku, když se nashromáždí příslušný
peníz, přibude nějaká větší šajba. Rozhoduje vkus paní domu - a dle odkazů na Syčáky
("Váša byl nadšenej, bylo to takové komorní, skvělá atmosféra, děcka s rodiči - a Váša
sám prohlásil, že 'Bůh vstoupil do místnosti'...") chystané Tara Fuki či Kumandžusovy
plastelínové brouky jej lze označit za vybraný. Bedrunce patří jeden místní primát;
právě na její půdě totiž proběhly první house parties v Bohumíně; pravda, motivované
spíše potřebou vydělat si na srdeční záležitosti. V okolí se o Bedrunce dobře ví,
tu a tam přijede zpoza čáry návštěva z Rzeczy Pospolitej (poslední dobou
i s pravidelnými vpády soundsystemu z nedaleké Raciborze) a někteří návštěvníci z
Ostravy se údajně nechali slyšet, že jim interieur domu na konci sadu připomíná
starou a dosud oplakávanou Cihelnu. Nevím, jak už jsme anoncovali v loňském prosincovém
čísle, nestačili jsme předběhnout zánik, ale porovnání s dostupnými popisy Cihelny
se vizáž Bedrunky jeví být o něco veselejší a přístupnější prostoru. Ať už skrze
roztomilé výjevy 'ze života hmyzu' na stěně naproti baru, na níž si v živých barvách
vyvedení blanokřídlí počínají tak, jako hosté klubu na protilehlé straně, nebo planetární
motivky s luftbalóny na jedné ze stěn sálku. Není to bůhvíjak rozlehlé, zato však
útulné. A přihoďme další ze specialit - kdybyste se vydali po schodišti, stoupajícím
nad barem do prvního patra, nalezli byste na malém ochozu DJe - který tak může
nerušen monitorovat dění pod sebou - ale též dveře. Vedou ke třem pokojům: dva slouží
co obytné pokoje provozovatelům klubu a třetí... třetí je zkušebna jedné místní
bubínkářské squadry. Netoliko Lábus Hrozný tedy provozuje zkušebny v předsíní nebes...
webmaster: Gonzo
|
